Kulinářské umění je jedním z nejvhodnějších způsobů, jak poznat charakter cizí země. Baleárská kuchyně vychází z tradičních španělských receptů, ale je ovlivněna i cizími podněty. Je velmi rozmanitá, chutná a zdravá a čerpá ze dvou základních zdrojů: z darů moře a země. Základem jsou totiž ryby, mořští živočichové a zelenina. Ostrované milují i vepřové maso, králíka a šneky.
Pochoutkou pro každého gurmána je langustová polévka (caldereta de langosta), která však patří mezi nejdražší jídla na ostrově. Levnější variantou je hustá rybí polévka (sopa de peix). Jak se připravuje langustová pochoutka? Používá se půl kila langusty na osobu a vyrobí se hustý langustový vývar, který se nalije na kousky opečeného chleba. Vaří se v hliněné misce den předem, protože by se jídlo mělo "uležet". Langusty se smí na Baleárech lovit pouze od května do konce srpna, a proto langustovou polévku můžete ochutnat pouze v létě. Rybáři vyjíždějí na lov v brzkých ranních hodinách a vytahují langusty pomocí dlouhých sítí až z hloubky 200 metrů. Podměrečné kousky se házejí zpět do moře.
Typickou místní pochoutkou je polévka (sopa mallorquín) - silný a hustý vývar s masem, zeleninou a kousky bílého chleba. Studenou polévku z rajčat, paprik, okurek a cibule (gazpacho) doporučujeme za parných letních dní - je velmi osvěžující. Vegetariáni by jistě ocenili tumbet - zeleninový guláš z lilků, rajčat, cibule a brambor. Frito mallorquín je smažené jídlo, které se připravuje z různých druhů vnitřností a zeleniny. Oblíbeným jídlem je selátko na rožni (asados de lechona) nebo vepřové se zelím (lomo con col).
Mallorskou specialitou je bílý toust (pa ambi oli), potřený olivovým olejem a dužinou z rajčat, ke kterému se podává sušená šunka (jamón serrano), olivy (aceitunas), sýr (queso) či klobása (chorizo). Mezi typické místní pochoutky patří i domácí majonéza , která se podává s bílým chlebem či masem. Obyvatelé sousední Menorky s oblibou vyprávějí o tom, jak vlastně majonéza vznikla. V roce 1756 po vítězství Francouzů nad Brity přijel na ostrov hrabě Richelieu, synovec známého kardinála. V noci procházel ulicemi hlavního města Mahónu a dostal hlad. V jedné z hospůdek mu kuchař připravil maso s vynikající omáčkou, která měla velký úspěch a byla pojmenována na počest města Mahónu - Mahonnaise. Richelieu si recept odvezl do Francie a díky světové proslulé francouzské kuchyni se tak původně menorská omáčka dostala pod názvem majonéza do celého světa. Mahonnaise se vyrábí ze žloutku, olivového oleje, citrónové šťávy a koření. Někdy se přidává i třený česnek a název pak zní allioli. Coca mallorquina je slaná taštička, plněná zeleninou, masem a sardelkami. Také na Mallorce najdete na jídelním lístku nebo u barového pultu různé chuťovky k pivu a vínu (tapas). Mohou to být mořští živočichové, ryby i masové speciality. Tapas se objednávají na malých talířcích, od každého druhu trochu. Také na Mallorce můžete ochutnat ve Španělsku velmi oblíbenou bramborovou omeletu s cibulí a vejci (tortilla de patatas). Existují různé druhy - se špenátem, lososem, houbami apod. - fantazie kuchařů nezná mezí.
Specialitou sousedního ostrova Menorca je lahodný mahónský sýr (queso de Mahón), kterému se ve Španělsku říká "král sýrů". Má tvar kvádru se zaoblenými hranami a jeho výroba má dlouholetou tradici (od 5. století po Kristu). Vyrábí se z čerstvého nebo pasterizovaného kravího mléka, někdy se však při výrobě přidává i trochu ovčího mléka. Sýr se liší svou barvou (žlutobílá až světlehnědá), chutí a vůní, počtem a rozmístěním otvorů. Jednotlivé druhy sýrů mají i jinou dobu zrání a tím i jinou chuť: čerstvý sýr (tierno) se podává se solí či bez; jemný, polozralý sýr (semi-curado) je tvrdý, připomíná goudu a doba zrání je asi 3 měsíce a konečně velmi aromatický, zralý sýr (curado) připomíná chuťovně zralý parmazán a jeho doba zrání je asi 10 měsíců. Menorský sýr má samozřejmě svou registrační značku a je vyvážen do celého Španělska. Již v 15. století italští obchodníci sýr vozili do dalších evropských zemí. Dnes je výroba sýrů nejdůležitějším potravinářským odvětvím na ostrově. Část produkce pochází z venkovských statků, kde je ihned po dojení mléko zpracováváno podle prastarých a osvědčených receptů. Sýr je nejdříve naložen do slaného nálevu a poté uložen ve skladu na dřevěných policích, kde zraje. Majitelé statků pak sýr prodávají velkoodběrateli a část si nechají pro svou vlastní potřebu. Sýr ze syrového mléka prodávají některé malé sýrárny hlavně v městečku Alaior. Doporučujeme dát přednost sýru ze surového mléka, protože se jedná o domácí produkt výborné kvality. Chuť a vůně je výrazně lepší a zaplatíte také méně než v kterémkoliv obchodě se suvenýry, kde se prodává značkový sýr z větších továren.
Existuje celá řada specialit ze zeleniny, masa a ryb. Příkladem je například zeleninová polévka (oliaigua), která se vyrábí z cibule, česneku, zelené papriky a hlavně z malých, chuťově výrazných rajčat. Polévka obsahuje i malé kousky chleba a v sezóně se přidávají i čerstvé fíky nebo melouny. Vynikající je i zeleninový guláš z lilků, rajčat, cibule a brambor (tumbet). Menorčané milují plněnou zeleninu (verdura rellenada): lilky (berenjenas), artyčoky (alcachofas), zelí (col), cibule (cebolla), papriky (pimientos) a cukety (calebasines). Náplň je z ryb, sardelek, masa či jiné zeleniny a většinou jsou zapékané v troubě. Výborné jsou i taštičky z lístkového těsta (coques) plněné zeleninou, např. rajčaty (coques de tomatiga) nebo sýrem (formatjades).
Pokud dáváte přednost masu, ochutnejte místní hovězí biftek (bistec de vaca), kotlety z vepřového masa (chuletas de cerdo), vepřový hřbet (lomo), králíka (conejo) - s fíky (con higos), s cibulí a kapary (con cebollas y alcaparras), či s hráškem (con guisantes), koroptev se zelím (perdiz con col). Ze salámů a klobásek si jistě vyberete: metský paprikový salám, který se griluje nebo se používá jako náplň do těsta (sobrasada), typický tvrdý, suchý salám (carn-i-xua) či typický salám z vepřového jazyka a koření (cuxat).
Hříchem by však bylo neokusit některou z rybích specialit, mezi nejznámější a nejchutnější mořské ryby patří: mořský ďas (rape), treska (bacalao), mečoun (emperador), mořská štika (merluza), mořský jazyk (lenguado), losos (salmón), mořský okoun (mero), mořský cejn (besugo), halibut (rodaballo), mořská parma (mollera), ančovičky (boquerones). Ryby se připravují na grilu (a la plancha), smažené (fritos), s omáčkou (a la marinera) nebo pečené v troubě (as forn). Pestrá je i paleta pokrmů z mořských živočichů: kroužky sépie (calamares), chobotnice (pulpo), mušle (mejillones), mořské datle (datiles), venušiny mušle (escopinya), krevety (gambas), obří krevety (cigalas), krab (cangrejo), mořští šneci (caracoles) či humři (bogavantes) by rozhodně neměly uniknout vaší pozornosti. Vynikající je i rýžová polévka s kousky ryb a mořských živočichů (arroz caldoso) nebo rizoto s kousky vepřového, jehněčího, kuřecího masa a zeleniny (arroz brut). Španělským národním jídlem je žluté, šafránem barvené rizoto s mořskými živočichy, masem a zeleninou (paella), která samozřejmě nechybí ani na místním jídelníčku. Paella má mnoho variant: např. s malými nudličkami místo rýže (fideua) nebo s černou rýží, obarvenou vývarem ze sépií (arroz negro).
Španělé mají rádi sladké, moučník (postre) většinou zakončí každý oběd či večeři: pudink (flan), zmrzlina (helado) či ovoce (frutas) nesmí chybět. Mandlové zákusky (amargos), sušenky z cukru, skořice a citrónu (carquiyols) či nejznámější baleárská specialita z kynutého těsta - plněný či dutý koláč ve tvaru šnečí ulity (ensaimada) jsou opravdu vynikající. Ensaimada se na každém ostrově připravuje na jiný způsob a často se prodává také na letištích v papírových krabicích. Na sousedním ostrově Menorca se začala vyrábět jedna z nejlepších zmrzlin ve Španělsku se značkou Menorquina, dnes má továrna své hlavní sídlo v Barceloně. A každý správný Španěl zakončí jídlo kávou a typickým bylinným či ovocným likérem, aby mu dobře trávilo. Bon profit! = dobrou chuť…
Oblíbeným nápojem domorodců je proslulý menorský gin (gin Xoriguer), který se chuťově výrazně odlišuje od běžného ginu. Zpracovává se destilací z vinného alkoholu a vody. Silně aromatickou chuť mu dodávají bobule jalovce, které jsou na ostrov dováženy až z Pyrenejí. Výroba ginu má ve světě dávnou tradici. Již na konci středověku se prý vyráběla destilací tzv. "živá voda", kterou připravovali alchymisté. Protože již z antiky byl známý pozitivní účinek jalovcových bobulí na ledviny, přešlo se postupně k výrobě tzv. "jalovcové vody", která se vyráběla destilací alkoholu, vody a bobulí. Za doby vlády anglického krále Viléma III. slavil tento nápoj velký úspěch a byl nazván ginem. Proto přijal anglický parlament v roce 1736 přísná opatření a destilaci ginu zakázal. Je však jisté, že Angličani, žijící od roku 1808 na Menorce, si z tohoto zákazu těžkou hlavu nedělali a destilovali vesele dál. Brzy se stal gin nejoblíbenějším nápojem na ostrově. Menorčané pijí gin hlavně v době svátků a ředí jej buď citronádou (pomada) nebo sodovkou (pellofa). O svátcích prý několikanásobně stoupne spotřeba ginu a většina lidí se pak na gin v průběhu roku nemůže ani podívat. Přesto si ráno spousta domorodců dopřeje jednoho či dva "panáky" na lačno, pokládají to za účinnou prevenci před chorobami a žaludečními obtížemi. Menorský gin Xoriguer se vyrábí v malé továrničce v mahónském přístavu a obsahuje 38% alkoholu. Dováží se pouze na sousední ostrov Mallorca a do některých oblastí v Katalánsku. Malá továrnička jistě stojí za návštěvu, nabízí zdarma ochutnávku a můžete si zde gin a další nápoje i zakoupit. Levnější je však v supermarketu či v obchodě na letišti. Kromě menorského ginu existují ještě další čtyři typické likéry: heřmánkový, bylinný, rohovníkový a nápoj koňakového typu, který se pije teplý. Některé z těchto likérů možná znáte ze sousedních Baleárských ostrovů. Některé z těchto likérů se pijí po jídle jako digestiv.